Samotný bluelist vychází 1x za rok. Dnešními vítězi se staly tyto destinace :Arménie, Bhútán, Eritrea, Malaysia, Montenegro, Mozambique, Papua New Guinea.

Samozřejmě ten kdo obchoduje s doménami má jasno, které GEO půjdou nahoru

Pod vodou potkáte ryby známé z našich vod. Sumce, kapry, okouny, ale také jednu výjimku. Jde o okounovitou rybu jménem Slunečnice pestrá ( Nepomis gibbosus ) původem z Ameriky, zavlečenou a zdomácnělou v teplejších vodách v Evropě.

Tato ryba žije hojně právě zde a blízkém Dunaji a jeho ramenech. Ještě můžete vidět cívku od kabelu, lžíci bagru, převrácenou vanu (pozor na zkažený vzduch), telefonní budku, jízdní kolo. Zdejší potápěči mají vyvázané trasy po místních atrakcích, jak dnes bývá na podobných místech zvykem. Guláška má i svůj pomníček utonulého potápěče. Místo k potápění je přístupné po blátivé odbočce z hlavní cesty kolem kolonie bezdomovců a je dost zavalené odpadky. Není zde žádné sociální vybavení. Tohoto stavu je opravdu velmi škoda.

[* http://www.brunec.com/wp-content/uploads/2008/06/jidlo20.thumbnail.jpg .(jidlo20.jpg) *]:http://www.brunec.com/wp-content/uploads/2008/06/jidlo20.jpg

Popis sliboval :

Na řece Uně se v roce 2007 natáčel film Na vlastní nebezpečí. My máme možnost si prohlédnout a sjet místa, kde herci bojovali s vodou, včetně 15ti metrového vodopádu Štrbački Buk. Nádherná krasová řeka plná přírodních stupňů protékající malebným údolím.

Letos máme jednu z posledních šancí splout si řeku Dobru, než ji zalije nová přehrada. Je to krasová řeka, která je zpočátku úzká a rychlá, aby se poté rozlila do šířky a nabídla několik sjízdných kaskádovitých stupňů.

Sjižděli jsme tedy celkem 3 řeky a to :

Vrbas – Pod přehradou je asi 15-kilometrový peřejnatý úsek značený průběžně WW III. Hned na začátku je peřej Biely Buk, kde voda padá z výšky do menší šluchtičky. Spodek řeky je už jenom pěkným sjezdem.

Una – Začínali jsme u vodopádu „Štrbački buk“, který je 15 metrů vysoký. Rafty byly z vodopádu zhozeny dolů a naše „jízda“ začala hned pod nimi. Prvních několik kilometrů bylo velmi adrenalinových zato posledních několik kilometrů bylo jako jízda po oleji, občas jsem měl až pocit, že jedeme proti proudu. Na řece se mimo jiné natáčel film Na vlastní nebezpečí od Renče

Dobra – Velmi pěkná řekna s velmi obtížnými místy. Bohužel letos byl nejspíše poslední rok, kdy se dala sjíždět- příští rok již bude zahrazena přehradou.

Zážitek ze sjezdu řek byl nezapomenutelný a nezbývá nic jiného, než vyrazit znovu na jiné řeky.

Doporučuji se podívat na video z akce.

Od mé poslední návštěvy tohoto místa uteklo již několik let a tak mé vzpomínky byly veskrze matné a pozitivní. Po cestě jsme chtěli ještě vymést Parku Wodnym w Krakowie rozuměj Aquapark. Ráno jsem si před odjezdem prohlédl mapu jak v navigátoru, tak na mapy.cz .

Mapa cesty do Wieliczky z Ostravy – Tudy už nikdy

Cesta měla vést přes Český Těšín, Bielsko-Bialou, Wadovice, Krakow. Navigátor jako nejrychlejší cestu bez poplatku označil stejnou trasu. (Nechtělo se mi totiž měnit na Zloté a proto jsme jeli mimo dálnici). Cesta do hranic byla bezproblémová a poměrně rychlá, ale bohužel to se nedá říct o Polské straně. Jedna vesnice za druhou, mimo vesnice kolony – kdybych to věděl, tak bych nikdy touto cestou nejel! Pokud se tedy chystáte směr Krakow, této trase se vyhněte! (Na dálnici zaplatíte 2×5 zlotých za průjezd).

Další poznatek z cesty – přímo na pokladně dolů, se dá platit kartou, takže lístky si můžete koupit i bez hotovosti. Co se týká výměny peněz, tak Kantor je na opačné straně než vstup k pokladnám. V poslední části prohlídky projdete skrz restauraci a je škoda si nedat Frytki (Hranolky), před čekám na výtah nahoru. Jídla se v areálu dolu na povrchu nedočkáte. Parkování stojí 7 zlotých, takže si nezapomeňte nechat nějaké drobné na parkování.

Prohlídku samotného dolu stojí rozhodně za tuto cestu. Jednotlivé části prohlídky Vám nebudu popisovat – můžete se podívat na virtuální prohlídku Wieliczky.

Na Aquapark nedošlo – už jsem odmítal se někde trajdat v kolonách!